Tradiční akcí již po několik let pořádanou je podzimní projížďka na kolech určená členům sboru a jejich rodinným příslušníkům. Jejím smyslem je překonat již doznívající letní pohodlnost, ale i sejít se, pobavit se a na závěr akce si popovídat o věcech běžných. Po zkušenosti z loňského roku, kdy jsme naplánovali delší trasu až do Polka na pečené pstruhy, ale s malou účastí cyklistů, jsme letošní trasu zvolili opět po blízkém okolí.
A tak máme sobotu 10. září a před zbrojnicí se před 13 hodinou setkává 16 účastníků tohoto výletu. Venku přímo letní počasí s teplotou na hranici 30 stupňů, ale přítomní přesto dali přednost sportu před poleháváním u bazénu. Po krátké domluvě o trase vyrážíme směrem Lhota – Devět křížů ( první výrazné stoupání ) a dále pak lesem na Krákorku. Odtud znovu přes les ( terénní vložka ) přijíždíme Na podhradí. Další trasa vedla po klidné asfaltové cestě bez přítomnosti aut až do Havlovic na místní sportovní areál. Zde byla plánovaná první občerstvovací zastávka. Shodou náhod zde právě vrcholil turnaj v kopané věkové kategorie nad 50 let, takže část pánského zastoupení měla možnost u zaslouženého pivečka shlédnout konec semifinále a následné finále. Dětská část mezitím bez ohledu na venkovní teplotu využila velkou nafukovací trampolínu a ostatní účastníci si dopřávali občerstvení nebo projížďku za doprovodu místního vodníka.
Po odpočinku a nabrání nových sil jsme vyrazili po cyklostezce směrem na Ratibořice. Jelo se příjemně ve stínu lesa a při řece bylo i snesitelně. To však skončilo přechodem přes Boušínskou lávku, protože následoval prudký výstup na Mstětín. Někteří vyšlapali dlouhé stoupání k Červené Hoře a odtud se vrátili na Mstětín, většina z nás ale zvolila pěší krátký výstup. Další znovu společná trasa směřovala po asfaltových cestách k Olešnici přes Bramborárnu a následně k cíli celé trasy – hospoda Na ocase u Špinky. Příjezd celé skupiny bez zranění a po absolvování 18 km v sedle kola ukončil sportovní část akce o 16 hodině.
Po našem příjezdu a prvních občerstvovacích hltech chladného moku dorazila skupina dalších 5 účastníků, kteří zvolili jinou formu dopravy do cílové stanice. Společně jsme poseděli před restaurací, zhodnotili výlet za úspěšný a prodrbali jsme, co se jen dalo. Především pak nepřítomné. Zhruba po 1 a půl hodině jsme se jednotlivě či v malých skupinkách postupně přesouvali do svých domovů. A to se to spinkalo.