Dne 11. srpna roku 1831 potkalo městys Červený Kostelec hrozné neštěstí, které v jeho historii nemá obdoby.
Tak jako každý den i tentokrát si vyšel panský myslivec Merker k Lhotskému rybníku, místo běžné procházky se mu zachtělo zastřelit kachnu. Posléze se kachny objevily nad rákosím a letěly nejprve směrem k chalupě Špeldových (dnes k Českoskalické ulici), ale potom se obrátily směrem ke Lhotě. Myslivec měl obavy, aby mu neuletěly, a tak i přes jejich nízký let vystřelil a viditelně jednu z nich zasáhl. Když přicházel k úlovku, s hrůzou zjistil, že střela zasáhla i doškovou střechu a hořící ucpávka střechu zapálila. Během krátkého okamžiku byla celá střecha v plamenech. Volal o pomoc a sám se snažil oheň uhasit, ale v té době byli všichni lidé na poli a sám na to nestačil. Ze střechy vylétávaly hořící jiskry a unášeny větrem se snášely na střechy domů v okolí náměstí a zapalovaly další stavení. Požár se šířil nepředstavitelnou rychlostí severní částí náměstí směrem ke kostelu a dále k ulici Náchodské a Horní. Většina lidí pracovala na Chrbech a dále ke Rtyni nebo u Čermáku. Po zaslechnutí kostelního zvonku běželi ke svým domovům, ale na jejich záchranu už bylo pozdě. Během jedné hodiny bylo v plameni na 75 stavení a stodol. Někteří se snažili spolu s farářem Lukavským zachránit cennosti z kostela a další na rozkaz rychtáře Antonína Hůlka vytáhli stříkačku, která však byla ve velmi chatrném stavu a na oheň nestačila. Navíc se zjistilo že chybí dostatek potřebných žebříků a konví, kterými se voda do stříkačky nalévala.
Pozornost lidí se zaměřila na vypátrání viníka takové katastrofy a poměrně brzy padlo jméno myslivce Merkera, kterému rozlícený dav hrozil smrtí. Toho před lidmi zachránil sám rychtář, na čas jej ukryl a Merker později sám v tichosti opustil Kostelec. Všichni postižení ohněm se shromáždili na Chrbech a zde po několik dní tábořili. I přes velikou tehdejší bídu nechala obec vykácet část lesa Občiny a také zásluhou vrchnosti a sbírek se podařilo do roku 1833 postavit 60 nových staveb, většinou dřevěných.
Za jedenáct roků však vyhořely 2 domy znovu, paličem byl jeden z místních občanů.
V roce 1847 koupila obec 20 nových konví a uložila je v obecní kolně společně s opravenou stříkačkou. Do roku 1848 prováděl požární poplach z nařízení obecního úřadu ponocný, který zároveň při pochůzkách hlídal majetek obce před možnými paliči. Roku 1848 přejímá ostrahu garda, ale pouze na 1 rok a situace se vrací do původního stavu, který nevyhovoval.
Dřevěná stavení vydržela až do sedmdesátých let, protože Kostelec byl v té době chudým a na jiné stavební materiály nebylo peněz. V té době nastává větší rozmach plátenictví a tím i větší blahobyt umožňoval postavení větších staveb z kamene.