Vzhledem k tomu, že se mnohé obce v okolí snaží přenést zodpovědnost za hašení požárů na spolky dobrovolných hasičů, také v Kostelci podává městský úřad 1. prosince 1873 žádost k tehdejší místodržitelské radě v Praze o schválení stanov nového spolku hasičského. Žádost podepsal obecním úřadem vyhlédnutý prozatímní starosta hasičů Josef Chráska a členové Vilém Kejzlar, Josef Novák, František Turek, Antonín Chráska a Josef Regner. Po schválení stanov, které se uskutečnilo 18. ledna 1874 předal starosta sboru obci požadavky na vybavení v celkové výši 498 zlatých.
Prvním velitelem sboru byl schválen Josef Chráska a sbor se početně rozrůstal, takže měl v roce 1875 již 85 členů. Nový sbor převzal do své správy starou, značně opotřebovanou obecní stříkačku, dále žádal o vybavení novými žebříky a propůjčení prostor u školy pro cvičiště. Jeho přání však nebyla zatím vyslyšena. Přesto se sbor utěšeně rozvíjel i zásluhou finanční podpory tehdejšího továrníka Jindřicha Abelese. Po smrti velitele J. Chrásky byl do funkce zvolen František Turek. V roce 1883 zaplatila obec novou stříkačku za 850 zlatých. V roce 1887 došlo k další změně ve funkci velitele, kdy F. Turka nahradil Eduard Rousek. Až do roku 1886 nebylo v Kostelci a okolí žádných požárů, členové sboru se pravidelně scházeli k cvičením. Až v roce 1887 se sbor zapojil u 3 požárů, nejprve hořely saze u Šupichů, poté hořelo na Končinách a v cihelně. V roce 1889 hořelo dvakrát, nejprve v Horním Kostelci a následně v místním hostinci na Skalické ulici. Zajímavostí u tohoto požáru bylo odmítnutí poskytnutí koňského spřežení jedním místním rolníkem, takže se nakonec zapřáhli samotní hasiči a na místo stříkačku dotáhli. Téhož roku vstoupil sbor do Župního svazu. Roku 1891 se udály dva požáry v Horní Radechové. K prvnímu, menšímu, náš sbor ani nedojel, ale při druhém, při kterém lehlo popelem 7 stavení a 1 stodola, byl kostelecký sbor ostatním příkladem. Další významnou událostí sboru bylo pořízení spolkového praporu, který byl vyhotoven dle návrhu ředitele Dobeše a slavnostně vysvěcen 13. srpna 1893. Jeho cena byla 100 zlatých, na jedné straně byl znak města a na druhé sv. Florián. Od roku 1894 až do roku 1897 byl ve funkci velitele sboru Leonard Foglar, později nahrazený A. Kahlerem. Za jejich velení se sbor oslaboval, byly rozpory s obcí. K oživení činnosti došlo až v roce 1899 za velitele A. Kejzlara, zájem o hasičskou činnost se opět zlepšil, pravidelně se cvičilo.
Až do roku 1908 se prakticky nic neměnilo, sbor byl celkem slušně technicky vybaven. V tomto roce si akciová továrna založila svůj vlastní sbor, čímž přišel náš sbor o finanční dotace a část členské základny. V dalších letech až do války se sbor účastnil při malých požárech ve městě, dle zájmu členů se cvičilo, vyměnily se uniformy, které někteří členové spláceli dvěma korunami měsíčně. V průběhu války vykonávali členové samaritánskou činnost a později drželi noční hlídky.
Po válce se sbor zúčastnil 29.10.1918 vyhlášení samostatnosti v Praze. Do vedení sboru přišli mladí členové, opět se cvičilo, sbor se konsolidoval. Už v roce 1921 měl sbor 49 činných a 110 přispívajících členů. Dva roky poté byla stará stříkačka vyměněna u firmy Smekal v Praze za novou s příplatkem 44.000 Kč. Tato stříkačka byla motorová, čtyřsedadlová a k ní byly přikoupeny 4 savice a 100 metrů hadic. Téhož roku se hasiči dočkali přestěhování zbrojnice do domu v Jakubské ulici. V roce 1926 rezignuje na funkci velitele A. Kejzlar a do funkce byl zvolen Gothard Jirásek. V letech 1929-1930 zřídilo město při stavbě vodovodu dostatečný počet hydrantů, které v tu dobu výrazně řešily problematiku nedostatku vody při hašení. Na konci května roku 1931 vyhovělo město žádosti sboru a za 97.000 Kč zakoupilo automobilovou stříkačku od firmy Stratílek z Vysokého Mýta. Současně byla uvolněna místnost v přízemí domu čp. 513 a upravena na novou zbrojnici, která byla poté slavnostně předána sboru 28. června 1931. Sbor byl vzorně vybaven a mohl se dále rozvíjet. K další změně ve funkci velitele sboru došlo na valné hromadě 24.1.1932, kdy byl do funkce zvolen Lokvenc Josef. V roce 1933 si sbor připomněl 60 let svého trvání a při této příležitosti vydal 1300 pamětních brožur a uspořádal velké oslavy spojené s hasičskou soutěží. V dalších letech se technika i umění kosteleckých hasičů ukázaly při mnoha menších požárech v okolí, podle kroniky se vyjíždělo až patnáctkrát ročně, ale i při velkém požáru náchodského zámku. V roce 1938 nastala opět změna ve funkci velitele, kterým se stal Vojtěch Javůrek, ale po roce byl znovu nahrazen Lokvencem Josefem. Tento rok se hasiči vyznamenali při požáru skladiště dopravní firmy Weltzel v Náchodě, kdy přijeli k požáru jako druzí po městském sboru Náchod a jejich odbornost byla příkladem ostatním členům z 33 zasahujících sborů.
V době války byla činnost sboru silně omezena, obec šetřila, takže kromě nedostatku benzínu chyběly i hadice a žebříky. Hasiči se scházeli na cvičišti nebo ve zbrojnici. V roce 1943 žádá krajský velitel Karel Rmoutil obec, aby pro sbor zakoupila nový přenosný agregát PS 8 a nové hadice. O rok později získal sbor pro svoji výjezdovou činnost dopravní vůz Walter-Gigant od firmy Lelek. Technické vybavení sboru se tím značně zlepšilo. Dalšího rozšíření techniky se sbor dočkal hned po válce v roce 1945 získáním hasičského vozu Mercedes Benz HV-25 s kompletní zásahovou výbavou a dlouho očekávané přenosné stříkačky PS 8, která byla předvedena veřejnosti při cvičení na náměstí. V roce 1948 uplatnili hasiči své umění a techniku u požárů v náchodské Rubeně a následně ve Všelibech, kde shořelo celkem 5 stavení a nebýt rychlého zásahu tehdejšího žákovského družstva, shořela by patrně celá vesnice.
V padesátých letech patřil červenokostelecký sbor mezi nejlepší v okolí. Pravidelně cvičili dospělí, ale i žáci pod vedením Jiřího Lokvence. V roce 1954 zakoupil sbor objekt určený ke zbourání poblíž silnice k Pomezním boudám v Krkonoších a z něho během jednoho roku vybudoval rekreační chatu pro své členy a rodinné příslušníky. Opět se zlepšilo technické vybavení sboru získáním automobilové stříkačky Praga RN AS 16, která nahradila starý vůz Dodge. V roce 1958 nechal městský národní výbor nainstalovat tolik potřebné poplachové zvonky, které urychlily svolávání členů při událostech. Bohužel v tomto roce opustil řady hasičů Josef Lokvenc, který byl celých 16 let velitelem sboru.
Šedesátá léta byla ve znamení pokračování v úspěšné činnosti, pravidelně cvičili dospělí i žáci, členové prováděli preventivní prohlídky domů, ročně se vyjíždělo k 5 až 8 požárům, pracovalo se na dalším zvelebení chaty na horách. V roce 1962 získal sbor cisternu Praga RN-CAS 16/1,5, čímž se splnil velký sen všech členů, protože od tohoto okamžiku vyjíždělo družstvo k požárům s vlastní vodou. Modernějšího cisternového vozu Škoda 706 RTH-CAS 16/3,5 se hasiči dočkali hned následujícího roku a původní cisterna byla přidělena jinému sboru. Zakoupen byl i motocykl s lodičkou M-72 pro potřeby zlepšení spojení při zásazíchch. Na konci roku zemřel ve svých 51 letech velitel sboru Arnošt Turek a do funkce velitele byl zvolen Pinkava Zdeněk V roce 1968 přibyl do technického vybavení sboru nákladní vůz S5T a modernější přenosný agregát PPS-12. Ze sedmi požárů toho roku byl největší v Kovotexu v Horním Kostelci.
V roce 1971 převzal od Suka Josefa funkci předsedy sboru Čepelka Jiří a zároveň se Vladimír Rousek stal kronikářem sboru. Sbor měl 57 činných členů. V následujícím roce stojí za zmínku námětové cvičení v Kovotexu, které připravili velitel Pinkava Zdeněk spolu s okrskovým velitelem Ježkem Vladimírem, při kterém se procvičila spolupráce sborů okrsku. Vstup do roku 1973, roku oslav 100. výročí založení sboru, předcházel veliký požár truhlářské dílny JZD Mír v cihelně. Rychlý zásah našeho sboru spolu s hasiči Tepny 12 uchránil majetek ve statisícových částkách. V červnu 1973 se uskutečnily oslavy 100 let činnosti sboru. V rámci programu se uskutečnila slavnostní schůze v malém sále divadla J.K.Tyla, druhý den směřoval průvod na sportovní stadion, kde proběhla hasičská soutěž a ukázka staré i moderní hasičské techniky. V roce 1974 bylo rozhodnuto o postavení nové rekreační chaty v Malé Úpě a zbourání původní. Stavba samotná byla započata následující rok a v roce 1978 byla dokončena. Hasiči a jejich rodiny se mohli těšit na příjemné prostředí a možnosti rekreace. Na konci sedmdesátých let mělo město Červený Kostelec sdruženo celkem 7 sborů. Byly to sbory Č. Kostelec–město, Tepna 12, Stolín, Lhota, Mstětín, Bohdašín a Horní Kostelec. V roce 1979 zasáhla okres povodeň. Po trvalých a prudkých srážkách na Broumovsku se rozvodnila Stěnava a následně Metuje. Povodňová vlna zasáhla všechna města při svém toku a naši hasiči po opadnutí vody zasahovali v Náchodě a čerpali vodu ze zatopených sklepů.
Osmdesátá léta byla ve znamení zvýšeného počtu požárů ve městě a blízkém okolí. Spolu s dalšími jednotkami jsme zasahovali při požáru nové haly v Elitexu, v JZD Horní Radechová, při požáru hotelu Beránek v Náchodě, v Tepně Náchod, v Kostelci hořelo v bufetu Zlatý klíč a to není plný výčet všech požárů. Kromě dospělých pravidelně cvičilo i družstvo žáků pod vedením Pinkavy Zdeňka ml., Kožešníka Josefa ml., Grima Jiřího, Suka Josefa ml. a dalších členů. V roce 1983 získal sbor od OIPO Náchod jako ocenění za dobrou práci cisternu CAS 25 a starší AVII DVS 12A 30. V roce 1986 opět přibylo požárů. Jedním z největších byl požár rodinného domku v Olešnici, který se neobešel bez tragického následku. Dále hořela školka a garáže v Hronově, restaurace na koupališti v Náchodě, která shořela do základů, muzeum B. Němcové v České Skalici nebo v podniku Tiba tamtéž. V roce 1987 bylo ve sboru 75 mužů a 1 žena. S mládeží pracovali Šulc Zdeněk a Pfeiffer Luboš.
Další zmínka v kronice o větším požáru je z roku 1991. Blesk sjel z nebe a udeřil do rodinného domku p. Teichmana v Olešnici. Oheň se velice rychle rozšířil na celý objekt a jeho likvidace trvala všem přítomným jednotkám celých 14 hodin. Na konci roku 1991 se mezi hasiči začala šířit neověřená zpráva, že městský úřad plánuje uvolnit prostory uhelny při kotelně na místním sídlišti pro potřeby hasičské zbrojnice. A tato zpráva se stala skutečností. Od roku 1992 do roku 1994 se tvrdě pracovalo na úpravě prostor tak, aby na konci snažení byla k dispozici zbrojnice s velkou garáží, společenskou místností, dílnou, šatnou a sociálním zařízením. Na této akci bylo členy sboru odpracováno víc jak 3000 brigádnických hodin. Mezi tím jsme v roce 1993 oslavili 120 let činnosti sboru a v tomto roce se vyjelo k neuvěřitelným 22 požárům. I v roce 1994 bylo několik velkých požárů. Připomeňme si alespoň dva z nich.
Dne 22. září pět minut po půlnoci byl sbor povolán k likvidaci požáru zemědělské usedlosti do Slatiny n. Úpou. Zásahu se kromě našich hasičů zúčastnily i jednotky Lhoty a Elitexu. Návrat do zbrojnice byl o půl čtvrté. Vynaložená námaha stála za to, protože se podařilo zachránit majetek v hodnotě 500.000 Kč. O pět dní později po druhé hodině ranní byl vyhlášen poplach s výjezdem k požáru rodinného domku na Vyšehrad v Červeném Kostelci. Povětrnostní podmínky byly ryze zimní a požár byl značně rozšířený. Přes rychlý zákrok více než 30 hasičů z 5 sborů se nepodařilo zachránit to nejdůležitější: život starší obyvatelky domu.
V roce 1995 navštívila náš sbor skupina hasičů z partnerského města Kusnachtu, které je předměstím švýcarského Zurichu. Hostům se u nás velice líbilo, byl pro ně připraven program k poznání města a blízkého okolí, a na konci návštěvy vyjádřili přání přivítat naše členy v jejich sboru. Tato návštěva našich 8 členů se uskutečnila v roce 1996.
V dubnu téhož roku vypukl jeden z největších požárů lesa v okrese Náchod u obce Přibyslav. Ohněm byla zasažena paseka o rozloze asi 6 ha v těžko přístupném terénu prudkých strání v okolí Pekla, navíc oheň podporoval silný vítr. Samotné zkrocení plamenů trvalo do pozdních večerních hodin a při zásahu se kromě přítomných 23 jednotek uplatnila letecká služba z Nového Města, Ústí n. Orlicí a Jičína, která každých 10 minut nalétávala nad požářiště a svrhávala kolem 2000 l vody.
Ani Kostelci se nevyhnul velký požár. V roce 1997 vzplanula hospodářská budova v bezprostřední blízkosti benzínové čerpací stanice. Přes rychlý příjezd naší jednotky byla již střecha prohořelá a objekt se nedal zachránit. Naštěstí se jednalo o objekt určený k demolici, takže samotná škoda nebyla nijak veliká. Jiný požár vypukl na Slavíkově, kde dopoledne hořel rodinný domek. U obou událostí se poprvé zapojilo nově tvořené družstvo žáků pod vedením Streubela Petra a Ságnera Radka.
Na konci roku 1997 vystoupil starosta sboru Čepelka Jiří s žádostí o odstoupení z funkce ze zdravotních důvodů. Sbor jeho rozhodnutí přijal a poděkoval mu za dlouhodobou činnost ve funkci starosty. Na valné hromadě v lednu 1998 byl do funkce starosty sboru zvolen Ságner Radomír, zároveň funkci správce chaty převzal od Pacáka Jaroslava Franc Jindřich. Před všemi členy sboru je další významný úkol: řádně oslavit 125. výročí činnosti sboru dobrovolných hasičů v Červeném Kostelci.